V pátek 17. 6. se třída 7. B zúčastnila výletu do Ostravy, konkrétně do ZOO. Nejprve nás čekala cesta vlakem do Ostravy a poté trolejbusem přímo do ZOO. Zoologickou zahradu jsme si postupně prošli a obdivovali různá zvířata. Největší “návštěvnost” měly stánky s občerstvením a hřiště, nejoblíbenějšími zvířaty byli sloni, kozy a opice.

Poté jsme se přemístili trolejbusem do obchodního centra Nová Karolína. Zde jsme si vychutnali oběd, zejména McDonald a KFC, pak jsme provětrali své kapesné v mnoha obchodech.

Domů jsme se vrátili, opět vlakem, i s třídním hudebním doprovodem, okolo 15. hodiny. Výlet jsme si všichni užili a už se těšíme na další zážitky v příštím školním roce.

Nesmíme zapomenout, že jsme se také stihli, v rámci výletu, seznámit s naší budoucí spolužačkou Marianou (alias Majdou), která si s námi pěkný den také užívala.

Za spokojené spolužáky napsaly Majda a Kája

10. června v krnovské synagoze a 11. června v kulturním domě v Hlubčicích se uskutečnily dva koncerty přeshraničního projektu Dźwięki muziky – Zvuky hudby. Projekt vymyslela a zorganizovala sbormistryně Ewa Maleńczyk. Z naší školy byli do hudebního projektu vybráni žáci ze 6. B a 7. B třídy, kteří s polskými dětmi na dvou dopoledních hudebních dílnách (v Polsku a v hudebně naší školy) nacvičovali společné písně pro vystoupení na obou koncertech. Čeští žáci se seznamovali s polským jazykem v písních Kukułezcka (Kukačka) a Bębenek (Bubínek), polské děti ze sboru Cantabile pak zápasily s textem Vysokého jalovce s beatboxovým doprovodem nebo se učily židovskou píseň. Hostem obou koncertů byl smíšený pěvecký sbor Leocantores, vysoké umělecké kvality, pod vedením Evy Maleńczyk. Program pro samostatné vystoupení – šest lidových písní z celého světa, byl postupně secvičován v hodinách hudební výchovy v průběhu celého roku. Zpáteční cesta autobusem ze sobotního koncertu v Polsku se nesla v bujaré náladě, kdy střídavě zazníval polský Bębenek a Vysoký jalovec. Zpěváci si odváželi mnoho vzpomínek, nejen na závěrečnou společnou africkou píseň Kuwafuraha, ale mnozí i na první zkušenost se zpíváním na mikrofony či vystupováním na profesionálně nasvíceném pódiu. Z prostoru autobusu se i několikrát během cesty ozvalo: „ A pojdeme příští rok znovu?“ Odpověď zůstává nevyřčena, ale věřím, že všichni byli za svou námahu odměněni novými zážitky, zkušenostmi a prožitky, které v nás budou ještě dlouho rezonovat.

 Mgr. Tomáš Mička, DiS.